Pohyb lékařů v rámci Evropské unie se řídí směrnicí 2005/36/ES. To znamená obrovskou výhodu: žádný stát EU nesmí zpochybnit medicínskou úroveň českého diplomu ani po lékaři žádat novou státnici, rozdílové testy z patologie či farmakologie. Každý stát má však právo chránit své pacienty, a proto podmiňuje udělení národní lékařské licence důkladným prověřením jazykové způsobilosti v úředním jazyce dané země.

Potřeba je vyřídit tyto záležitosti:

Dokumentace z domova: Lékař si na Ministerstvu zdravotnictví ČR vyřídí potvrzení o souladu svého vzdělání se směrnicí EU a na ČLK požádá o vystavení tzv. Certificate of Good Standing. Tyto listiny spolu s diplomem, dodatkem, výpisem z rejstříku trestů a lékařskou zprávou nechá úředně přeložit soudním tlumočníkem.

 Požadavek na jazyk (Dvoustupňový systém): Angličtina pro práci v nemocnici v zemích EU nestačí (s výjimkou Irska a Malty). Úřady vyžadují úřední jazyk dané země. Zpravidla se nejprve předkládá běžný certifikát všeobecného jazyka na úrovni B2 (např. Goethe-Zertifikat, telc, DELF), který slouží jako propustka k odborné zkoušce.

 Odborná jazyková zkouška (C1 Fachsprache): Probíhá přímo před lékařskou komorou cílové země. Nezkouší medicínské znalosti, ale komunikaci v simulovaném nemocničním provozu:

1. Rozhovor s pacientem: Schopnost odebrat anamnézu od rodilého mluvčího a porozumět laickým a hovorovým výrazům.

2. Lékařská dokumentace: Písemné sepsání formální přijímací nebo propouštěcí zprávy v odborném jazyce.

3. Komunikace lékař–lékař: Prezentace pacienta primáři/komisi při vizitě za použití přesné latinsko-národní terminologie.

 Udělení licence: Po úspěšném složení jazykové zkoušky vydá příslušný úřad neomezenou licenci k výkonu praxe a lékař může nastoupit do rezidenčního/atestačního programu.