Vstup do zdravotnictví mimo Evropskou unii znamená opuštění zóny automatického uznávání kvalifikací. Země jako USA, Kanada, Velká Británie nebo Austrálie přistupují ke všem zahraničním absolventům jako k držitelům cizího vzdělání, které je nutné kompletně prověřit. Lékař musí podstoupit náročné a finančně nákladné národní licenční zkoušky a v mnoha nemocničních systémech absolvovat celou atestační přípravu znovu.

Jak jednotlivé kroky fungují v praxi:

 USA (Systém USMLE a ECFMG):

 Verifikace: Mateřská lékařská fakulta v ČR musí mít mezinárodní akreditaci dle standardů WFME. Lékař si zakládá účet u organizace ECFMG (Intealth), která jeho diplom ověří přímo u české univerzity.

 Zkoušky USMLE: Uchazeč skládá sérii zkoušek: USMLE Step 1 (obsáhlý počítačový test z teoretických a preklinických oborů, hodnocený Pass/Fail) a USMLE Step 2 CK (test klinických znalostí a diagnostiky, kde je klíčové dosáhnout co nejvyššího bodového skóre).

 Angličtina: Vyžaduje se složení specializované zkoušky OET (Occupational English Test) pro lékaře.

 The Match: Samotné složení USMLE neopravňuje k samostatné práci. Lékař se musí přihlásit do celoamerického párovacího systému (The Match) a uspět v pohovorech do rezidenčního programu (3–7 let práce pod dohledem), bez ohledu na to, zda již v ČR měl praxi či nikoliv.

 Velká Británie (po Brexitu): Absolventi z ČR se registrují u General Medical Council (GMC) a skládají zkoušky PLAB (nahrazované jednotným testem MLA), které ověřují klinické znalosti a praktické dovednosti v britském kontextu, spolu s doložením zkoušky IELTS/OET.

 Ostatní země (Kanada, Austrálie): Vyžadují nostrifikaci dokumentů a absolvování vlastních národních licenčních systémů (MCCQE v Kanadě, AMC zkoušky v Austrálii), které rovněž kombinují teoretické testy a simulované klinické stanice (OSCE).